Ježci na podzim – můžeme pomoci?

V oblasti západní Moravy, v Čechách a Slezsku se setkáváme s ježkem západním. Má stejnosměrně uspořádané ostny a tmavou brýlím podobnou kresbu na obličejové části. Vyhledává houštiny a zarostlé lesní porosty. V teplejších stepních lokalitách Slovenska, Moravy a východních Čech přebývá ježek východní. Maska na obličeji mu chybí. V březnu a dubnu se po zimním spánku probouzí a sdružují v párech. Samice mívá 3 až 9 mláďat, která do 5 týdnů kojí. Poněvadž jde o savce z řádu hmyzožravců, tak se potrava převážně skládá z masité složky - z hmyzu, červů, měkkýšů, občas z drobných hlodavců. Rostlinnou stravu přijímá pouze omezeně. Svinout se do charakteristické koule mu umožní okružní svaly pod kůží a v obranné pozici na nás trčí asi 7000 bodlin. Díky chráněnosti ostny je pudově krotkým zvířetem a před nebezpečím neutíká. Rád se v noci stahuje na přes den vyhřáté asfaltové silnice, kde nachází velké množství hmyzu, a tak často končí pod koly aut. Dospělý samec žije samotářsky, své teritorium, které má rozlohu asi 10 hektarů označuje trusem. Je-li odnesen, dokáže se do něj vrátit až ze vzdálenosti několika kilometrů. Ježci jsou noční zvířata a orientují se převážně čichem a sluchem. Dobře plavou a šplhají. V zajetí se dožívají až deseti let, v přírodě jen tří až šesti roků.

Žije v Evropě celé čtvrtohory a bez zásahu člověka zde bude žít dále. Průměrná roční úmrtnost ve volné přírodě se však pohybuje okolo 47% dospělých a 34% mladých ježků. Je nyní nejvíce ovlivňována automobilovou dopravou, vypalováním trávy, pozřením hmyzu a měkkýšů zasažených chemikáliemi ze zemědělství a úhynem v období zimování. Přirozenými nepřáteli u nás jsou pouze sovy a jezevci. Z onemocnění jsou nejčastější střevní a plicní bakteriální infekce, které jsou zjišťovány u 40% uhynulých ježků. Časté jsou také plicní parazitární onemocnění vyvolané hlísticemi dlouhými okolo 1 cm parazitujících v průduškách. Ježci se jimi nakazí pozřením slimáků, žížal a hlemýžďů, v nichž jsou jejich vývojová stádia. U poloviny uhynulých ježků bývá současné poškození ledvin. Z vnějších parazitů je typická silná invaze blech, je napočítáno až 1000 blech na jednom jedinci. Na podzim si vytváří tukové zásoby, které se jim hromadí v hřbetní části těla. Zimní období přežívají v norách vystlaných listím a či trávou. Při poklesu venkovní teploty pod -6 stupňů se uloží do pelechu a dochází k poklesu jejich tělesné teploty, počtu dechů a pulsů. Jsou-li v zimě probuzeni výrazným poklesem venkovních teplot nebo odkrytím úkrytu, dochází k vyčerpání tukových zásob a úhynu.

Ježkům pomáháme před nástupem zimy. Pokud objevíme samici vodící mláďata, přikrmujeme celou rodinu venku. Při normálním podzimním počasí stačí ježkovi k přežití váha okolo 700 gramů naměřená v listopadu. Takové ježky ponecháme v jejich přirozeném prostředí. Osiřelým drobným ježkům je vhodné pomoci. Při manipulaci, pokud se nám nezavine, jej uchopíme za zadní končetiny, pozdvihneme a prohlédneme. Odstraníme klíšťata, odblešíme a podáme léky proti vnitřním parazitům. U malých ježků jako krmivo podáváme odvar z vloček nebo rýže, mleté syrové hovězí maso nebo kočičí konzervu a strouhanou mrkev. Masitá strava by měla tvořit 50% krmné dávky. U starších přidáme vařené mleté kuřecí krky, vařenou rybu, na pití slabý čaj nebo čistou vodu. Při dosažení hmotnosti okolo 500 gramů je zkusíme zazimovat umístěním do chladného prostředí okolo 5 stupňů. Do zimoviště přidáme seno, začneme podávat pouze suchou stravu jako ovesné vločky a kočičí granule. Odzimujeme v březnu až v dubnu, a při dosažení váhy okolo 600 gramů je vypouštíme zpět do přírody.