Morčata

Oblíbenými doma chovanými drobnými savci jsou morčata. Jde o hlodavce pocházející z Jižní Ameriky, kde je již před staletími Inkové pro kvalitní svalovinu chovali jako zdroj potravy a využívali je také při náboženských obřadech. V přirozených podmínkách obývají pastviny, okraje lesů, mokřiny i skalnaté území. Jsou společenská a žijí v malých skupinkách v norách a doupatech. Rádi vyhledávají fyzický kontakt a vzájemně se dotýkají.  Za rostlinnou stravou vycházejí nejraději za svítání a soumraku, kdy se projevuje jejich specifická dpověď na nebezpečí - ztuhnutí nebo útěk.

Základem předkládaného krmiva musí být vždy seno, nejlépe bojínkové nebo běžné travní. Je důležité z hlediska správného obrušování chrupu, funkce zažívacího traktu a prevencí obezity, ke které mají sklony. Morčata si nejsou schopna sama vyrobit vitamín C a již 2 týdny po jeho výpadku se objevují po těle krváceniny, otoky kloubů a zduřeniny na žebrech. Proto je důležitý přísun zeleniny bohaté na vitamín C.  Vhodný je salát, kapusta, brokolice, paprika. S listovou zeleninou musíme být opatrní, má i vyšší obsah vápníku a oxalátu, které mohou být příčinou tvorby močových kamenů. Denně podáváme kvalitní granulované krmivo. Ovoce a ovesné vločky spíše jako odměnu. Nedostatek sena a bolestivá onemocnění mohou být predispozicí pro zástavu střevní peristaltiky. Přestane-li morče přijímat stravu, tak již za 48 hodin dochází k ztukovatění jater s následným úhynem. Podobně jako králíci po sobě požírají část stolice, ze které využívají B vitamíny a bílkoviny. Stravu se snažíme moc neměnit, protože velmi rychle dochází ke změně bakterielního osídlení střev. Morčata se při podávání stravy hlasitě ozývají.

Protože jsou původem z chladnějších oblastí, tak jsou velmi náchylná k přehřátí a lépe tolerují chlad než teplo. U morčat chovaných ve venkovních podmínkách již při teplotě 24 stupňů může dojít k přehřátí a úhynu. V bytě udržujeme teplotní rozmezí od 8 do 26 stupňů.

Samička morčete je březí více jak 2 měsíce a mláďata se rodí osrstěná, s otevřenými očima a jsou hned schopna se postavit. Vlastní porod může být komplikovaný. Mláďata jsou poměrně velká a pánevní dutina je úzká. Je-li samička morčete mladá, tak má pánevní spona schopnost se před porodem rozestoupit až o 3 cm a umožnit hladký průběh porodu. U samiček, které zabřeznou až po 1 roce stáří, se však musí často pomoci císařským řezem. Již za 2 až 10 hodin po porodu dochází k další říji s možným zabřeznutím. U 75% samic se setkáváme s vaječníkovými cystami. Jsou součástí normálních hormonálních změn a někdy vyplňují celou břišní dutinu.

 Nemocná morčata se špatně srovnávají s jakýmkoliv stresem, manipulací i lékařskými zákroky. Po aplikaci penicilínových antibiotik podávaných stravou přerůstají v zažívacím traktu baktérie, které mohou vyvolat střevní otravu.

Výběh pro morčata může být jednoduchý, ale je vhodné zvolit správnou podestýlku. Nevhodná podestýlka může v kombinaci se stolicí a sekretem z mazových žláz být příčinou nálepů na šourku a komplikovaného onemocnění tlapek. U starších morčat někdy dochází k hromadění trusu v konečníku. Jedno z nejvážnějších onemocnění je zápal plic vyvolaný bakterií Bordetelou, kterou mohou na morčata přenést králíci a psi, u nichž se objevuje i bez příznaků nemoci.

U mladých a oslabených jedinců, se můžeme setkat s plísňovým onemocněním, které může být přenosné na lidi. Z parazitů je nejnepříjemnější svrab. Vyvolává intenzivní celotělovou svědivost vedoucí až k záchvatům. Z nudy a špatné výživy také dochází k vylizování srsti a sebepoškozování.  U saténových morčat se geneticky může objevit zvýšená funkce příštítných tělísek vedoucí k oslabení pevnosti kostí.