Strach z odloučení
U takzvaných pet zvířat chovaných v domácnosti v těsném kontaktu se svým páníčkem dochází často k vytvoření silné vzájemné sociální vazby. Většinou jde o příjemnou závislost, ale při odloučení se může projevovat nežádoucím chováním, označovaném jako separační úzkost.
U psů jde o stav, který je nepříjemný pro ně samotné i jejich majitele a bývá často příčinou konfliktů se sousedy. Změna v chování nastupuje ihned po odchodu majitele ze společně obývaných prostor. Psi intenzivně štěkají, kňučí a vyjí, mohou v bytě také močit, kálet, škrábat na dveře, okna, podlahu či rozkousávat matrace a pohovku. Neklid a úzkost je možné však pozorovat již i před odchodem. Pes zabraňuje páníčkovi v odchodu, při návratu jej zase přehnaně radostně vítá, jako by byl zachráněn. Hltavě požírá krmivo, které měl předtím neustále k dispozici. Někdy až obtěžuje, neopustí jej na krok, odmítá být oddělen dveřmi od ostatních členů rodiny. Všechny tyto projevy musíme však odlišit od nedostatečné výchovy, strachu, hry nebo agresivity. U některých citlivých psů dochází také k intenzivním zažívacím problémům.
Tato vazba je podpořena i tím, že umožníme psovi spát ve své posteli, je stále v naší přítomnosti nebo vyrostl v domácnosti, kde je pořád někdo doma. Problém nastoupí, když se situace změní. S odjezdem na dovolenou jsme někdy nuceni ponechat svého psího kamaráda na hlídání u známých nebo v psích hotelech. Také psi z útulků v důsledku špatné zkušenosti nebo díky fixaci na nového pána se takto projevují.
Principem léčby strachů a fobií je postupně a klidně navykat zvíře situacím, které u něj vyvolávají úzkost. Základem přípravy k postupnému odloučení je procvičovat základní cviky jako „zůstaň“, „místo“ a naučit odložení na místě. Pes by zpočátku neměl zůstávat doma sám, musíme se od něj vzdalovat postupně, pouze do vedlejší místnosti a nedocházet z bytu. Za klidné chování jej vždy odměníme hračkou, kostí, proužkem sušeného masa. Netrestáme, jeho strach bychom ještě zvýraznili. Pak můžeme zkusit odejít z bytu na krátký čas, vzít si odpadkový koš, nákupní tašku aby pes měl jistotu, že se brzy vrátíme. Je možné zkusit pustit rádio, ponechat doma rozsvícené světlo, oblíbenou hračku nebo žvýkací kost. Odloučení prodlužujeme po minutách, cvičení natáhneme na několik týdnů. Snižujeme závislost na sobě, nedovolíme psovi spát s námi v posteli nebo sedět na nohách. Udržujeme si odstup. Při odchodu z bytu můžeme využít přebývání v přepravním boxu. Zpočátku psa v něm necháme odpočívat při otevřených dvířkách a podáváme mu do něj krmivo.
Léky, například oblíbený diazepam, vyvolávají často až paradoxní reakce, vzrušení a zvýšenou aktivitu. Je možné využít uvolňující přípravky na bázi aminokyselin L-theaninu a L-tryptophanu.
Změny v chování však sledujeme při odloučení i u jiných druhů zvířat. Například zakrslí králíci jsou velmi inteligentní a na svého pána si mohou také vytvořit závislost. Při změně v jejich návycích okusují dráty klece, škrábou podestýlku, hrají si s napáječkou, intenzivně si čistí srst a mohou přestat přijímat krmivo. Dalšími velmi citlivými zvířecími druhy chovanými v zajetí jsou papoušci. Ve volné přírodě žijí ve velkých rodinných společenstvích. Chováme-li je samostatně, tak se zvláště u větších druhů jako je papoušek šedý nebo ara vytváří silné pouto na majitele. Změna v rodinném stereotypu jako je odjezd na dovolenou, narození miminka majitelům nebo pořízení si jiného zvířete je trápí. Nejčastěji dochází k vytrhávání peří zpočátku na krku a hrudi, postupně se mohou oštípat celí a způsobit si krvácející poranění. Oštipování se brzy stává zlozvykem. Mohou být i agresivní a neustále křičet. Je potřeba vazbu na člověka zmírnit, zkusit tyto papoušky chovat v malých společenstvích,
nejlépe ve venkovní pestře zařízené voliéře.