Drobečková navigace

Úvod > Články > Máme doma epileptika

Máme doma epileptika



Epilepsie je projevem poruch mozku spojených s nadměrnou dráždivostí mozkových buněk. Je častější u některých živočišných druhů s vyšší citlivostí k záchvatům, mezi ně patří člověk, ale i pes. V psí populaci se vyskytuje u 1% a v kočičí u 0,5% jedinců. Na genetické vlohy ukazuje vyšší výskyt u některých plemen, u psů je nejvíce postižen boxer, border teriér, kavalír king charles španěl a labradorský retrívr. Při připouštění epileptických jedinců se epilepsie objevuje až ve 100% případů. Častěji se objevuje u samčího pohlaví s projevem okolo jednoho až čtyř let věku.

Typický záchvat se objevuje po období klidu a spánku, výjimečně v čase aktivity. Většinou před ním sledujeme změny v chování v délce několika sekund až minut. Psi jsou neklidní, úzkostliví, třesou se, naříkají a schovávají se. Pak náhle dochází k celkovým intenzivním svalovým záškubům střídajícím se se ztuhlostí. Pes strne, ztrácí vědomí a upadne. Napnou se hrudní končetiny s prohnutím páteře, hlava se zvrátí dozadu, pánevní končetiny se ohýbají a napínají a následují pohyby podobné běhu. Tlama může být rozevřená nebo sevřená s výtokem slin a často dochází k samovolnému odchodu moče a stolice. Záchvaty trvají několik sekund až minut. Následně jsou většinou unaveni, dezorientováni a může dojít i k dočasné ztrátě sluchu a zraku.

Sledujeme-li mírnější projevy, jako záškuby svalů, končetin nebo stáčení krku, mohou být příčinou ložiskové změny mozku. Mohou se však projevit i celkovou poruchou vědomí, neklidem, zmateností, vytím a agresivním chováním. Pro kočky je typické, že zděšeně pobíhají, náhle zůstanou stát jako zmrazené, nereagují, mají rozšířené zorničky, sliní a dochází k záškubům pysků a víček.

Nejčastěji trvá období bez záchvatů několik dnů až měsíců. V horších případech se může objevit série deseti i více záchvatů v průběhu jednoho dne a někdy zvíře nemusí vědomí nabýt a dochází k vážnému ohrožení jeho života.

U zvířat s epileptickými záchvaty dochází i k celkovým změnám v chování, jsou více bázlivá, mají pocity úzkosti, může se objevit agresivní chování a mají sníženou schopnost výcviku.

Příčinou záchvatů, mimo nejčastější genetické vlohy, může být také poškození mozku, nádory, jeho zánětlivé a degenerativní onemocnění, úrazy i mozkové cévní příhody. Stavy podobné epilepsii mohou být vyvolány i sníženou hladinou cukru, vápníku, hormonů štítné žlázy, poruchou jater a ledvin nebo po otravě olovem, kofeinem a teobrominem. V těchto případech se většinou neurologické příznaky objevují i v období mezi záchvaty. Postižení mozku vyvolá u štěňat i silná invaze střevních parazitů, v horkých dnech přehřátí nebo úpal.

Jsme-li v přítomnosti zvířete se záchvatem, zabezpečíme jej před poraněním, můžeme jej uklidňovat a máme-li k dispozici diazepam, je vhodné jej při delším průběhu podat nejlépe aplikátorem přímo do konečníku. U epileptiků dochází k narušení látkové přeměny cukru v mozku a je snahou nalézt náhradní zdroj energie. U lidí se používají ketogenní diety s vysokým obsahem tuku a nízkým obsahem cukru a bílkovin. U psů však tak účinné nejsou a mohou být příčinou vyvolání zánětu slinivky břišní. Je u nich využívána dieta obsahující tuky se středně dlouhým řetězcem, která snižuje četnost záchvatových epizod a zlepšuje projevy nežádoucího chování. Jsou-li záchvaty silné a opakují-li se v průběhu roku více jak 4x, tak je vhodné nasadit antiepileptika, u psů nejčastěji s obsahem fenobarbitalu a bromidu draselného, které v 8O až 5O% snižují jejich intenzitu a v některých případech dojde až k úplnému vymizení. Alternativou bez nežádoucích účinků jsou bylinné přípravky, které v některých případech také mohou zmírnit průběh záchvatů.